shs

Od začátku roku do postu

Také na letošních postních duchovních obnovách (soboty 22. března a 5. dubna) zazněla duchovní hudba v rámci odpoledních koncertů, jež jsou již nedílnou součástí duchovních obnov. I přes nepříznivou hodinu (začátek ve 13:00 hodin), která je stanovena především s ohledem na „přespolní“, aby si i oni mohli tento koncert vyslechnout, byla většina posluchačů z řad pravidelných návštěvníků.

Oba koncerty měly tentýž program, dvě skladby: jako první zazněla Partita c moll na chorál „O Gott, du frommer Gott“ J. S. Bacha (Pavel Šmolík na positiv Doc. J. Tůmy), následovalo dvojsborové Stabat mater G. P. da Palestriny. Druhou skladbu nastudoval tzv. Malý sbor, který zpíval party „druhého sboru“, „první sbor“ suplovali ochotní studenti AMU (S. Imrišková - S, J. Dvořáková - alt, E. Weissová - T, G. Načevski - B). Obě provedení proběhla úspěšně, dovoluji si tvrdit, že na vynikající interpretační úrovni. Z pořízené nahrávky (druhý koncert) je zřejmé, že druhé provedení bylo (paradoxně) poznamenáno poněkud utlumenější akustikou baziliky, která byla narozdíl od prvního koncertu zcela naplněna.

Během postních nedělí se zpíval „běžný“ repertoár (vstupní antifony, vložky) jak je zvykem i v mezidobí. Neuskutečnilo se plánované provedení jedné z mší (hlas + b. c.), pocházejících z františkánského rukopisu, uchovaného nyní ve Vědecké knihovně v Č. Budějovicích. Namísto této mše tedy Malý sbor nastudoval a na Květnou neděli (13.dubna) provedl příslušné tři části (Sanctus, Benedictus, Agnus) ze mše W. Byrda. Na Květnou neděli dále zazněly chorální pašije podle sv. Marka s novými prokomponovanými sbory (shodné části jsem přejal ze sborů k loňským Matoušovým pašijím, zbytek dokomponoval). Recitační partie přednášeli P. S. Přibyl, J. Traxler a já.

Velikonoce

Velikonoční triduum proběhlo v návaznosti na loňské zkušenosti, bez velkých novátorských zásahů.

Nedělní slavnost Zmrtvýchvstání Páně (20. dubna) jsme oslavili Missou in B („Barokiana“) F. X. Thuriho. Po zkušenostech z podobných předchozích vánočních a velikonočních figurálních mší jsem dospěl k názoru, že je třeba alespoň jedné generální zkoušky, na které není třeba ohlížet se na hodinky, abychom nezmeškali mši sv. Jinak se snadno stane, že sborem slušně nacvičená skladba se účastí nesehraného instrumentálního souboru propadá o několik kvalitativních tříd níž, což je, myslím, zbytečné. Dalším podnětem se stal poněkud rozměrnější ansámbl, který autor ve své mši předepsal (archi, 2ob, fgt, 2cor) a který bylo potřeba sjednotit. Lovecké rohy (menší corni) jsem nahradil trubkami, fagot jsem nakonec v prostorových podmínkách svatohorského kůru zavrhl jako nadbytečný (čtvrtý nástroj continua).

Zkouška naplánovaná na sobotu před Květnou nedělí proběhla sice bez některých instrumentalistů, ale byla ukázkou, že tudy vede cesta dále. Překvapením pak bylo, když se cellista omluvil, že na pondělním koncertě hrát nemůže, protože si prostě zmýlil hodinu provedení a ve stejnou dobu má v Praze jiný koncert. Jak již jsem tedy naznačil, pravidelný Velikonoční koncert SH chrám. sboru se konal opět na Pondělí velikonoční. Koncert byl pak navíc zahájen jednou ze dvanácti toccat G. Muffata. Dále zazněla (podobně jako na nedělení „deváté“) Missa in B, Vesel se, nebes Královno J. J. Ryby a kompletní sopránová kantáta D. Buxtehudeho Jubilate Domino. Se sopránovým a tenorovým sólovým partem nám laskavě vypomohli J. Havlíková a R. Prügl. Jména ostatních instrumentalistů nebudu uvádět.

Další větší hudební akcí chrámového sboru bylo slavení Seslání Ducha Svatého (8.června). Ke spoluúčasti jsme si pozvali opět scholu plzeňské katedrály, díky jejíž účasti jsme tuto slavnost mohli zahájit dvojsborovým Veni, sancte Spiritus M. Haydna. Dále zaznělo III. odinarium K. Břízy (schola suplovala lid) a mešní proprium St. Jelínka. Škoda jen, že tato mše (jako již druhou neděli v pořadí vždy „deváté“ a „jedenácté“) byla sloužena na podiu před korunovačním oltářem. Tato jinak příznivá okolnost (bohoslužba pod širým nebem má své nezaměnitelné kouzlo) bohužel poznamenala hudební složku bohoslužby, která byla z letního kůru přenášena zvukovou aparaturou, což považuji za nadále neúnosné.

Dopolední mše u Korunovačního oltáře

Vzhledem k tomu, že v letním období se mají nedělní mše sv. v 9 a 11 hodin sloužit pokud možno u Korunovačního oltáře a vzhledem k již vyřčeným výtkám ke zvukovému obrazu mše, jejíž hudba se provozuje na letním kůru, jsem se odhodlal vyzkoušet nové řešení. Je jím použití positivu, zapůjčeného laskavě Doc. Jaroslavem Tůmou. Positiv je dvoudílný a tudíž mobilní, není tedy problém jej na zmíněné dvě mše sv. přenést z baziliky ke Korunovačnímu oltáři, kde je umístěn na rozhraní hlavní a vedlejší kaple, těsně vedle mřížky. Jak se ukázalo, tento nástroj má i přes svoji skromnou velikost (8´, 4´, 2´, 1 1/3´) poměrně nosný tón, takže běžnou nedělní mši je možné na něj úspěšně doprovázet. Problémy nastávají při větším návalu poutníků, např. o Korunovaci při večerní mši, která byla sloužena na podiu, byl jeho zvuk pro více než 1500 poutníků naprosto nedostatečný. Pro tyto případy se snad časem podaří pořídit nový positiv, vybavený především pro potřeby použití pod širým nebem (jazykový rejstřík v manuálu, dvanáctitónový pedál,...), čímž by byla zcela vyloučena nutnost používat elektronickou náhražku varhan na letním kůru. Doufejme, že se tento projekt zaměřený ke zlepšení umělecké kvality hudby provozované při mších vně baziliky podaří co nejdříve uskutečnit. Problémem jsou samozřejmě především finance.

Varhanní koncerty

Letos jsme zahájili druhý ročník cyklu varhanních koncertů, které mají posluchače nejen hudebně obohatit (překážkou se někdy stává technický i zvukový stav svatohorských varhan), ale i upozornit na snahu postavit v bazilice nový nástroj, kvalitou odpovídající důstojnosti a důležitosti místa. V loňském roce se ukázalo, že koncerty trpí (kromě nekulturnosti velké části věřících návštěvníků nedělních mší a jejich totálního nezájmu o podobné akce) nedostatečnou propagací, jejímž důsledkem je jejich značně malá návštěvnost. Letos jsme tedy připravili letáky s kompletním přehledem hudebního dění na Svaté Hoře (hudba při liturgii, varhanní i jiné koncerty) od začátku postní doby do konce liturgického roku (Slavnost Ježíše Krista Krále, letos 29. listopadu) a všechny koncerty jsou v Příbrami rovněž dopředu oznamovány plakáty.

Bylo plánováno pět varhanních koncertů a jeden koncert cembalový.

První koncert (neděle 13. dubna) jsem naplnil hudbou J. S. Bacha, J. Brahmse a varhanní improvizací v duchu postní doby.

Další koncert v neděli 11. května se oproti předpokladům stal spíše koncertem klavírním. Doc. Jaroslav Tůma totiž po krátkém úvodu, kdy na svůj positiv z dílny V. Šlajcha přednesl výběr chorálů z „Clavierűbung“ J. S. Bacha, nám představil část z 36 fug A. Rejchy. Stali jsme se tak svědky provedení díla téměř neznámého autora, o jehož mistrovství však po koncertě nemohlo být pochyby. Tato druhá část koncertu zazněla v komornějším prostoru kaple sv. Ignáce; dílo tohoto českého emigranta bylo provedeno na dobový nástroj - Hammerklavier. Jednalo se vlastně o předpremiéru koncertu Pražského jara, kde J. Tůma ve dvou večerech provedl všech 36 Rejchových fug. Délka koncertu (90 min) byla náročná jak pro interpreta, tak pro posluchače, ale i přesto měl tento koncert velmi kladnou odezvu.

U třetího plánovaného (cembalového) koncertu v pořadí došlo z důvodu nemoci interpretky k rychlému jednání o náhradním programu. Nakonec se tohoto koncertu ujala žákyně Doc. Tůmy a studentka pražské AMU Jiřina Marešová, která nemocnou B. Fuxovou pohotově zastoupila. Část koncertu zazněla na positiv, část na velké varhany. Na programu byl průřez varhanní tvorbou českých i zahraničních autorů, mj. skladby J. Pachelbela, J. S. Bacha, L. Janáčka ad. Koncert byl postižen velmi nízkou návštěvou posluchačstva.

Na čtvrtém koncertu jsem provedl souborně všech osm malých preludií a fug J. S. Bacha, skladeb, které se pro svoji nekomplikovanost (a ne zcela průkazné Bachovo autorství) koncertně neprovádí. Jako zpestření programu zazněla Ciacona T. Vitaliho (housle a b.c.) a Passacaglia H. I. Bibera pro sólové housle. V obou případech na housle hrála B. Pecháčková. Na závěr koncertu jsem improvizoval.

Pátý koncert se konal v neděli 10 . srpna. Lukáš Vendl zahrál díla J. S. Bacha, C. Francka a velmi náročnou Sonátu J. Reubkeho.

Závěrečný, šestý koncert naplnili hudbou manželé Marie a Miroslav Pšeničkovi z Plzně, kteří rovněž předvedli bohatý program.

Korunovace

Korunovace je vlastně dosti zvláštní a pro Svatou Horu typickou slavností, a proto jsme se tento rok rozhodli poněkud povznést také úroveň hudby při této slavnosti. Pro tuto příležitost jsem vybral Missu sollemnis (Caecilienmesse) Ch. Gounoda. Dále zazněly skladby: Ejhle, kněz veliký od K. Břízy, Panis angelicus C. Francka, O salutaris hostia Ch. Gounoda, vše v mé úpravě pro symfonický orchestr. Vzhledem k tomu, že se jednalo o poměrně rozsáhlé (jen mše cca 40 min.) romantické skladby, k účinkování byl přizván další příbramský sbor (Komorní smíšený sbor Dr. Vl. Vepřeka) a ještě někteří dobrovolníci z Plzně, kteří doplnili především mužskou část sboru. Vokální těleso tak čítalo cca 45 osob, rovnocenně mužů a žen. Smyčcový orchestr vznikl z řad členů Pražského studentského orchestru, dechové nástroje, bicí a ostatní hráli nadšení jednotlivci. Orchestr sice trpěl nevyrovnaností skupin smyčce / dechy (u smyčců jen po dvou pultech houslí, jeden pult violy, tři cellisté, kontrabas), přesto však výsledek byl, myslím, nad očekávání příznivý. Sóla zpívali G. Pechmannová - soprán, R. Prügl - tenor, J. Hájek - bas.

Vzhledem k tomu, že hlavní mše sv. v 9 hodin se slavila na podiu před Korunovačním oltářem a že letní kůr by nebyl prostorově ani zvukově dostačující, bylo pro sbor zřízeno provizorní podium nad stupněmi Korunovačního oltáře, orchestr pak naplnil zbytek hlavní korunovační kaple před sborem směrem k podiu.

Kromě soustředění obou sborů a pravidelných zkoušek se sbory sešly ke dvěma společným zkouškám na Svaté Hoře. Smyčcová sekce rovněž nacvičovala při zvláštní frekvenci, celé těleso pak mělo generální zkoušku v sobotu před Korunovací (28. června) mezi 10. a 15. hodinou. Nocleh pro instrumentalisty byl zajištěn v exercičním domě, včetně snídaně.

Provedení druhý den bylo poznamenáno především velkým horkem (kol. 30 ?C na slunci), čímž utrpělo především ladění. I tak byly však ohlasy (až na výjimky, kritizující délku bohoslužby) příznivé.

Pouť

Letošní poutní slavnost (v neděli po svátku Nanebevzetí P. Marie) byla tradičně ve stylu lidového zpěvu. Pilířem hudby bylo lidové ordináriům P. Ebena, které doplnilo několik figurálních skladeb (Bříza: Ejhle kněz, Jelínek: proprium, a pod.), na kterých se kromě Svatohorského chrámového sboru podílel i sbor z Krucemburku.

Od pouti do adventu

Podzimní období se již tradičně neslo ve snaze o rozšíření základního repertoáru o nové skladby. Ponoukalo nás k tomu především blížící se Setkání sborů plzeňské diecéze (konalo se v sobotu 11. září), na kterém jsme letos opět přislíbili účast. Jednou z nových skladeb byla též Šestá mše B. Korejse, která se ukázala být zvláštním oříškem (snad i proto nebyla po té na slavnost Ježíše Krista Krále na Svaté Hoře uvedena).

Ostatní společné skladby: Guido v. Pogatschnigg: Cantate Domino, W. A. Mozart: Ave verum corpus, P. Maxm. Biedermann: Svatý Václave, D. Bortňanskij: Tebe pojem, J. S. Bach: Pange lingua, Jezu, Ty jsi moje síla, A. V. Michna z Otradovic: Rorate coeli, Jan Sixt z Lerchenfelsu: Magnificat, anonym: Puer natus in Betlehem, G. P. da Palestrina: O bone Jesu, Bohuslav Korejs: Ó Beránku nevinný, G. F. Händel: Buď Tobě sláva, Hymnus: Bože chválíme Tebe. Ostatní skladby tedy byly vesměs snazší čtyřhlasé vložky, kopírující různé liturgické příležitosti během roku. Základním nedostatkem programu bylo, myslím, neuplatnění skladeb jedno až tříhlasých.

Svatohorský chrámový sbor zde na svém sólovém vystoupení provedl tyto skladby: K Bříza: Salve Regina, St. Jelínek: výběr z Propria Slavnosti Nanebevzetí P. Marie.

Další akcí bylo již delší dobu plánované nahrávání nového CD. Jako repertoár byly zvoleny výhradně skladby Karla Břízy, dlouholetého ředitele svatohorské hudby a zasloužilého církevního skladatele. Jako příprava pro nahrávání posloužilo víkendové soustředění v Kašperských Horách (16. – 19. října), kde byl dostatek času k zopakování či nacvičení potřebných skladeb. Na poslední chvíli, v týdnu před soustředěním jsme s P. Přibylem objevili dosud nezpívané Břízovy latinské introity, a tak i jeden z nich byl pružně zařazen do nácviku. Později však k jejich uvedení na CD nedošlo.

Samotné nahrávání probíhalo o týden později, pátek až neděli (24. – 26. října), vždy po 18. hodině v bazilice. Počasí nám nepřálo, a tak první dva dny bylo skutečně problematické naregistrovat varhanní doprovod tak, aby nedocházelo ke čtvrttónovým disonancím mezi jednotlivými manuály. Nakonec se však, myslím, vše podařilo. CD by mělo být k dispozici na jaře příštího roku.

Jednu sobotu v září jsme věnovali návštěvě Státní opery Praha, představení opery G. Verdiho Nabuco.

O slavnosti Ježíše Krista Krále, jak již bylo řečeno, se nekonala plánovaná hudba (především z důvodu časové tísně), bylo tedy provedeno Břízovo IV. ordinarium a proprium J. Břízy.

Advent

Začátek nového církevního roku s sebou tentokrát přinesl výrazně více „novot“, než zde bylo dříve obvyklé.

Prvním impulsem pro nás bylo vydání staročeských nedělních rorátů v jejich původní (ne tedy „kancionálovém“) znění. Tato drobná fialová knížečka Karmelitánského nakladatelství nabízí cca 50 minut hudby, přičemž je zachován jak sled zpěvu (chorál – píseň, atd.), tak i nápěvy a texty jsou zde uvedeny v původním znění, tedy z cca 14. století. Rorátní mše byla (i přes určení rorátů jako „nedělních“) stanovena na sobotní ráno v 6:00 hodin. Zpívalo se za podpory některých členů sboru, s positivem Doc. Tůmy, a samozřejmě jen výběr písní (celý objem není možno zvládnout v jednom roce). Návštěvnost každého překvapila. Proto byly stanoveny ještě jedny roráty navíc, a to 24. prosince ráno. V započaté tradici rorátních mší chceme v příštích letech rozhodně pokračovat.

Zpěv rorátů na Svaté Hoře byl navíc podpořen koncertem Týnské scholy (13. prosince večer), která přednesla jejich úplné znění (B. Korejsem bylo ostatně iniciováno i jejich vydání tiskem). Tento koncert, který svými improvizacemi doprovodil pražský organolog Marek Čihař byl rovněž slušně navštíven.

Na koncertech v rámci adventních duchovní obnov (soboty 56. a 20 prosince ve 13 hodin) jsme se, a to myslím, že úspěšně, pokusili rovněž o náročnější repertoár. Byla provedena adventní kantáta J. S. Bacha: „Nun komm, der Heiden Heiland“. Sóla: K. Falcníková – S, R. Prügl – T, Zd. Fous – B. Instrumentalisté byli sezváni z řad mých známých a spolužáků v Č. Budějovicích. Před provedením samotné kantáty zazněla ještě Sonáta pro dvoje housle G-dur A. Vivaldiho (M. Žureková, I. Barešová). Jako nepříliš šťastné se ukázalo načasování tohoto koncertu na 13. hodinu odpolední, proto se do budoucna počítá s jeho přesunutím na dřívější 12. hodinu.

Při nedělních bohoslužbách zněl opět (letos však patrně na určitou dobu naposled) gregoriánský chorál. Myslím, že i v tomto oboru jsme letoším rokem završili práci, jejímž výsledkem je již slušný repertoár adventních chorálních zpěvů.

Vánoce

Po tříleté pauze jsem byl definitivně rozhodnut provést na Svaté Hoře konečně opět Rybovu Českou vánoční mši. Tato skladby mi však byla vždy svým způsobem nepříjemná, jak to bývá u skladeb „hitových“. Proto jsme pojali její provedení poněkud jinak než obvykle.

Německé vydavatelství Carus Verlag připravilo před několika lety urtext této Rybovy skladby. Se zájmem a finanční obětí jsme tedy tento materiál zakoupili a podle něj skladbu nastudovali. Nebylo to bez problémů: originál je oproti dnes běžně prováděné verzi ve většině částí notován o tón výš. Některé části jsou v současné verzi dosti pozměněny, a to někdy i ve sboru, ale především Rybův instrumentář je oproti současnému pojetí poněkud úspornější: kromě smyčců a tympánů jen flétna a dva klarinety, trubka a dva lesní rohy. To však pro nás bylo velice výhodné, více hráčů by se na kůr ani nevtěsnalo. Rybova „Missa pastoralis bohemica“ byla tedy provedena na „půlnoční“ (24. prosince v 16 hodin) a na koncertě Svatohorského chrámového sboru 26. prosince v 16:30 hodin.

Zkoušky na tuto vánoční hudbu nabyly dosti nezvyklých rozměrů: poslední pátek před vánocemi se konala generální zkouška v bazilice, které se účastnili všichni instrumentalisté, kteří mohli přijít. Kvůli hraničnímu počtu hráčů, které bylo třeba vměstnat na trapně malý svatohorský kůr jsme odstranili posední kus nábytku u jednoho z volných oken a nahradili jej novým „bidýlkem“ pro hráče žesťových nástrojů. Sbor stál na opačné straně kůru. Protože výkon každého z hráčů byl vlastně sólovým počinem, uvádím zde všechna příslušná jména:

I. Barešová, J. Brož – housle, E. Bulgakovová (24. 12.) / L. Koltzová – viola, J. Krček – cello, V. Bondarenko - kontrabas, L. Krmášek - flétna, C. Sedláček, J. ? - klarinety, A. Šochová / M. Svoboda - lesní rohy (k nim si dovolím mít ještě poznámku), T. Hrbáček - trubka, V. Dubnický - tympány, M. Šmolíková – varhany. Zpívali: K. Falcníková a J. Havlíková (26. 12.) – S, Z. Vepřeková – A, R. Prügl – T, Zd. Fous – B.

Zvláštní věc se udála kolem shánění nejvzácnějších orchestrálních hráčů – „hornistů“. Nejprve jsem se obrátil na amatérku A. Šochovou, která s námi hrála již loňského roku, a jako neprofesionální hráčku jsem ji považoval za dosti schopnou, aby se druhé horny v Rybově mši ujala. Jako prvního hráče jsem dohodl na oba termíny ředitele příbramské hudební školy p. J. Mestla. Ten mi však, po zkoušce s touto druhou hornistkou, sdělil, že s ní nehodlá hrát. K objasnění její špatné zručnosti nabídl termín, kdy jsem měl jejich souhru přijít posoudit. Avšak vzápětí tento termín zrušil s odůvodněním, že si připadá být dostatečně kvalifikovaným k posouzení jejích schopností. Mojí odpovědí (i po přezkoušení sl. Šochové) bylo zrušení veškerých kontaktů s ním. takovéto jednání přece není možné tolerovat!

Ukázalo se to jako částečně šťastné (další hráč by byl přesně tím, kdo by se na „půlnoční“ na kůru již nevešel. Na druhé, koncertní provedení, jsem pak zjednal náhradu v osobě mého bývalého spolužáka M. Svobody.

Kromě „Rybovky“ zkoušel „malý sbor“ Mozartovu Missu brevis F-dur, která sice není označena jako pastorální, ale její faktura se vánočnímu období přímo nabízí. Velmi výhodné je i obsazení, které autor předepisuje: Sbor, sóla, dvoje housle a continuo. Mše byla provedena na Boží Hod vánoční při mši sv. v 9 hodin.

Na svátek Sv. Rodiny byla provedena Brixiho Missa in D, nacvičená loňského roku, a to na mši Na závěr občanského roku Missa Pastoralis téhož autora.

Kromě Svaté Hory jsme i letos navštívili a zpívali v Obořišti (24. 12. ve 22 h), Bohutíně (25. 12. v 11:00 h) a Třebsku (téhož dne ve 14:00 h). Po zbytek vánočního období jsme zpívali klasický repertoár obohacený několika novými kousky, jak bude zřejmé se shrnutí nových skladeb na konci této kapitoly.

Zvláštní akcí byl koncert v Tochovicích, objednaní místním obecním úřadem. S malým sborem jsme připravili program sestavený z Michnových vánočních písní, pastorel, zaměřený tak, aby nebyl na nácvik zbytečně náročný, ale současně aby poskytnul posluchačům kvalitní vhled do staré české vánoční hudby. Na závěr koncertu zazněla Brixiho Mše D-dur. Honorář koncertu pokryl asi z jedné třetiny náklady vánoční svatohorské hudby.

Rok 2004