shs

Od začátku roku do doby postní

Tradiční jarní soustředění sboru proběhlo tentokrát opět v Novohradských horách, ale na jiném místě: v pensionu "Pod kaštanem" v Hojné Vodě u Nových Hradů. Konalo se od 18. do 22. května 2006. Hned v úvodu se podařilo rodině Pazderkových ohnout disk kola, a tak dorazili až v noci, se značným zpožděním, poté, co si obstarali náhradní auto. Na soustředění jsme nacvičovali především novou skladbu Radka Rejška Blahoslavenství, pro její premiéru v srpnu tohoto roku. Dále Missu civilis Johanna Valeriana Rathgebera a navíc několik drobností, např. kantátu R. Rejška Já chtěl bych, Bože můj. Soustředění bylo zakončeno přejezdem do Plzně a pondělním koncertem v kostele sv. Jana Nepomuckého v 19:00. Na programu bylo na přání mého otce, který společný koncert našeho sboru a souboru Musica Amica dirigoval, několik částí mé skladby Missa Festiva, komponované někdy v šestnácti letech na Konzervatoři, dále pak zazněly skladby W. A. Mozart: Ave verum, E. Wieser (dřívější ředitel kůru, na němž koncert probíhal): Litanie loretánská, Anonym: Svatohorský Zdrávas, Starobylá píseň k Panně Marii, M. Duruflé: Veni creator Spiritus, J. S. Bach: Preludium a fuga G-dur "lipská". Na varhany jsme se střídali s manželkou.

Doba postní a velikonoční

Postní obnovy letos nebyly ve znamení odpočinku. Malý sbor provedl několik částí Stabat Mater pro deset hlasů Alessandra Scarlattiho. Každý zpíval sám za sebe, dokoce jeden tenor nebyl obsazen. Členové sboru si sáhli na dno svých schopností, ale za to byli odměněni nepřeberným množstvím zkušeností a celé jejich úsilí o nacičení náročné hudby je, domnívám se, posunulo v jejich interpretačních možnostech značně kupředu.

Květná neděle byla podobná jako v minulých letech, ale přeci jen jiná. Protože všechny sbory k pašijím jsem na přání o. Přibyla opatřil nástrojovým doprovodem, pašije získaly obsazení: smyčce, 2 hoboje, fagot, 3 trombóny. Abych využil přítomnosti těchto instrumentalistů a současně sjednotil hudební rámec celé bohoslužby, napsal jsem jednoduché intrády se zvoláním hosana, které se střídají jako ritornello s písní Kristu Králi. Efekt je dvojitý: sbor ani lid nezpívají stále do kola žalm J. Olejnka (jako dříve) nebo množství slok písně Kristu Králi, ale střídají se a tolik se neunaví. Za druhé se takto prodlouží doba zpěvu, takže stačí obsáhnout dobu celého průvodu. Hosana a píseň byly upraveny pro dva hoboje a fagot (hrají s lidem) a tři trombóny a tympány (hrají hosana). Snad jen nošení tympánů do schodů je poněkud krkolomné.

Hoboje byly na poslední chvíli nahrazeny klarinety, výsledek však byl stejně uspokojivý. Pašije byly provedeny dole v kostele, hráči na smyčcové nástroje a posiv seděli po pravé straně oltáře, dřevěné nástroje a žestě po levé straně oltáře, sólisté před oltářem, sbor na schodech těsně před obětním stolem. Postavení bylo nepříjemné z hlediska akustické kontroly jednotlivých hráčů, ale dovolilo nezabrat příliš mnoho místa věřícím, což o většch svátcích v malé bazilice bývá problém. Situace však ukázala, že tato verze pašijí je již na souhru a zkoušení, jakož i na prostor, mají-li se pašije provozovet mimo kůr, příliž složitá. V budoucnu se určitě budu chtít vrátit blíže k původnímu zamýšlenému obsazení sbor a varhany, snad obohacené o dva hoboje a fagot, které bych využil i při průvodu s ratolestmi. Naopak se, myslím, osvědčily komentační chorály, tedy vhodné sloky písní, známé lidem, zařazené na některá místa do pašijí (např. sloka z písně "Již jsem dost pracoval" s textem "Po cestě křížové / na smrt se ubírám..." před slova o Kristově vykročení na křížovou cestu a pod.).

Zelený čtvrtek, Velký pátek a sobotní Vigilie opisovaly repertoár minulých let, nebudu je tedy složitě popisovat.

Při deváté o Božím Hodu velikonočním jsme dávali Haydnovu "Paukenmesse" (tedy Missa in tempore belli). Obsazení bylo úsporné, i tak jsme se na kůr skoro nevešli: smyčce po jednom, dva hoboje, dva fagoty, tvě trubky a tympány, přičemž nezbytný tympánový part bravurně zvládla houslistka Bára Mráčková.

Mariánské nešpory

Nešpory, zdá se, mají již své stálé návštěvníky, a tak, i když někdy se nás sejde jen deset, jindy zas až ke třiceti, nikdy nedochází k tomu, že by bylo úplně prázdno. Bohužel, se zpěvem při nešporách – které, jsou-li zpívané, pak na zpěvu přímo závisejí – je to velmi podobné, jako se zpěvem při mších. Hlasy jakoby postupně, snad ne na vždy, utichaly.

Korunovace

O Korunovaci letošního roku byla provedena Missa brevis in F Wolfganga Amadea Mozarta, tedy opakování od loňských velikonoc. A to v plném obsazení, včetně trombónů. K tomu Ave verum, Ejhle Kněz veliký (K. Bříza) a hudba pro lid.

Novum bylo, jak o vigilii, tak v den slavnosti, v znovuobnovení živé instrumentální hudby k mariánskému průvodu. Stejně tak, jako se mi ošklivila provedení při mších na „letním kůru“, která v minulosti byla snad ospravedlnitelná větším množstvím poutníků na velké svátky a hlavně absencí vhodné zvukové techniky a přenosných varhan, a která se konají již jen z největší nutnosti (např. odtud hrajeme při Arcidiecézní pouti za duchovní povolání, protože tato akce se koná na zvláštním podiu na náměstí, a jinak, než elektrofonickými varhanami nelze zatím zajistit dostatek zvuku pro celé otevřené prostranství), podobně se mi podařilo obnovit živou hudbu průvodu (tedy timpani na vozíku a žesťový soubor o dvou trombách, tenoru, barytonu a tubě). Tato praxe nahradila dřívejší předříkávání do mikrofonu a hru na elektrické varhany z letního kůru, kde jsme s V. Štefanikem osiřeli na dvacet minut a vykřikovali do prázdného areálu cosi, co po nás shromáždění opakovalo odkudsi od studánky... Kantor nyní rovněž je členem průvodu, s mikrofonem v ruce.

I fotografie mluví pro tuto variantu jako pro variantu pozitivní.

Pouť

Poutní slavnost proběhla opět za účasti žesťů v obou průvodech, jinak však běžným způsobem.

Koncerty duchovní hudby

Letošní cyklus koncertů duchovní hudby byl zahájen již sobotu před Květnou nedělí prvním koncertem Jaroslava Tůmy (varhany) a Václava Matouška (housle). Na programu byly skladby...

Asi nejzajímavějším koncertem byl koncert srpnový, který se konal v neděli X. X. v 16:30 hodin. Jeho program byl sestaven výhradně z kompozic žijících autorů. V úvodu zaznělo Ave Maria pro sólový soprán a smíšený sbor Radka Rejška. Následovala premiéra Rejškovy skladby Blahoslavenství, která vznikla na moji žádost, a to z popudu mít k dispozici cyklickou skladbu, jejíž jednotlivé části by byly využitelné při mši, celek pak jako koncertní skladba. Tento požadavek Radek Rejšek splnil, protože některá z blahoslavenství jsou předepsána jako propriální texty, zvláště k přijímání, během roku. Celek je navíc bálečnou meditací nad daným textem. Počítáme v budoucnu s nahráním a vydáním cyklu, patrně doplněným o rozjímání některého z českých biskupů. Dále zazněly ukázky z hudby ke svěcení oltáře od plzeňského regenschoriho Mirolslava Pšeničky a od mé maličkosti. Rovněž bylo uvedeno několik částí z Requiem za papeže Jana Pavla II., které jsem zkomponoval v inkriminované době a aktuální potřebě skutečně "přes noc". Tento koncert byl současně nejnavštívenějším koncertem letošního cyklu koncertů duchovní hudby - vyslechlo jej asi 60 posluchačů.

Stavba nových varhan

V průběhu celého mého působení na Svaté Hoře jsme udržovali ne vždy časté, ale pravidelné kontakty s varhanářem Vladimírem Šlajchem z Borovan. V závěru roku 2005 se pak zrodila myšlenka na reálné započetí stavby nového nástroje pro Svatou Horu, a to nástroje chórového, který by byl transportabilní, a tedy využitelný i pro vnější prostory Korunovačního oltáře.

První návrhy ze strany varhanáře byly dispozičně obvyklého typu: positiv rozdělený na dvě skříně: postament a vlastní píšťalistě, což umožňuje snadnější manipulaci. Dispozice byla osmirejstříková - dvě kopuly a principálový sbor na 4´základu. Pedál byl zpočátku odmítán, jako při použití bodcové hrací traktury nerealizovatelný. Později však, díky poměrně široké a plodné diskusi mezi mnou a varhanářem Šlajchem, došlo k návrhu podobného řešení, ale s přidáním dvanáctitónového pedálu, umístěného na zvláštním podiu, zahrnujícím podium, vzdušnici a pedálovou klaviaturu, osazenou na dvou oktávách rozsahu třinácti tóny 16´otevřeného jazyku v plné délce. Tento návrh se po delší dobu zdál být vyhovujícím, ale poté byla zohledněna možnost na takovýto nástroj hrát v bazilice a doprovázet sbor. Navíc po dalších jednáních se ukázalo, že patrně jediným rejstříkem flétnového typu, který by se do skříně vešel, by byla osmistopá kopula. Proto jednání pokračovalo dále a nakonec dospělo k netradičnímu řešení jakéhosi vícemodulového positivu, vlastně dvou positivů na sebe postavených.

Nástroj tak bude mít spodní stroj, vlastně truhlový positiv bez prospektu s vlastní klaviaturou, na němž bude posazen horní stroj, s prospektem a rovněž vlastní klaviaurou. Oba stroje systém zásuvka, bodcová traktura. K takto vybavenému nástroji bude zezadu přisazeno podium o výšce cca 25 cm, které bude obsahovat plovákový měch, pedálovou vzdušnici, pedálovou klaviaturu a otevřený dřevěný Principálbas 8´ v rozsahu C velké - c jednočárkované. Ventilátor bude ve zvláštní dřevěné bedně a bude se připojovat k podiu zezadu. K hornímu dílu bude navíc k dispozici druhý postament s druhým ventilátorem, a tak bude možno nástroj rozdělit na dva samostatné positivy, případně jeden z nich používat v interiéru baziliky a druhý vně. Konečná dispozice nástroje tedy zní:

Horní positiv (C,D - d3):

• Copula 8´
• Principal 4´ (C,D - F dřevo, od G cín v prospektu)
• Nassat 2 2/3´ krytý
• Octava 2´
• Mixtura 3x

Dolní positiv (C,D - d3):

• Copula 8´
• Quintadena 8´ (C,D - h společný bas s Copulou)
• Flauta 4´ dřevo, kónická
• Flauta 2´ kov, kónická
• Quinta 1 1/3´
• (Regál 8´)

Pedál (C - c1):

• Principálbas 8´ dřevo

Varhanní skříň dubová, vícebarevná, zlacená, s malbou na dřevě.

Smlouva byla podepsána v září 2006, konečná cena nástroje včeně DPH je 3,5 mil. Kč. Byla vyplacena záloha 800 tis. Kč, k 1. lednu 2007 bylo na podúčtu Matice na varhany shromážděno cca 1,2 mil. Kč. Ukončení stavby je plánováno na září 2007, do té doby je nutné sehnat větší část financí, snad se to s Boží pomocí podaří.

Rekonstrukce sborové zkušebny

Již v loňském roce jsem se snažil sehnat nějaké prostředky na rekonstrukci sborové zkušebny, takzvané "dvojky", zvláště na zasedáních Matice svatohorské. Tam jsem byl odmítnut s tím, že dárci by jistě rádi viděli výsledky použití svých darů, a že tedy nebudou přispívat na rekonstrukce interiéru. Vymohl jsem si tedy alespoň, že bod mé žádosti o tuto dotaci zůstal po několik následujících měsíců v zápise jako stálé memento. Odstraněn byl až po dokončení rekonstrukce z mých vlastních finančních prostředků.

To, co nyní nazývám rekonstrukcí, začalo zcela nevinně jako malování. Odstranil jsem, za pomoci některých sboristů, všechny skříně archivu a další předměty, klavír byl odstěhován na chodbu (poté se ho ujal p. J. Traxler, za oplátku slíbil pořídit nové koberce pro zkušebnu - klavír byl získán zcela zdarma a potřebuje naléhavou generální opravu, navíc zabíral zbytečně místo a nebyl valně používán). Po návštěvě malíře pokojů jsem byl nucen naříznout starý koberec, který jsem zamýšlel ponechat jako poklad při malování a poté jej zničit), aby bylo možno posunout Břízovy varhany dále od zdi. K tomu bylo nutno rozebrat kompletně pedál, zbyly jen vzdušnice.

Po vymalování okrově - bílou kombinací barev jsem odstranil koberec a po krajích podlahy pod nabitými dřevotřískovými deskami prokukovala stará prkená podlaha natřená načerveno. Kladl jsem si otázku, zda byla původní podlaha tak zteřelá, že bylo nutno ji pobít dřevotřískou a zakrýt kobercem, a má zvědavost šla tak daleko, že jsem jednu z desek vyjmul. Objebila se podlaha nevalné barvy, zato tvořená masivními prkny. Postupně jsem tedy (sám) odstranil všechny desky, kromě dvou, na nichž byly varhany. Po krátkém přemýšlení jsem za pomoci mladších osob z kláštera posunul varhany dolů ze zbývajících desek a odstranil i tyto. Uspořádání místnosti jsem pak změnil tak, aby bylo více místa pro sbor.

Dále bylo odstraněno umyvadlo i přívod vody a odpad, do výklenku byly umístěny police zakraté závěsem, které časem snad nahradí skříň na noty z masivního dřeva. Z finančních důvodů zůstala podlaha v červené barvě, a myslím, že si všichni zakrátko zvykli. Zpět se vrátily jen skříně na noty, obrazy byly vesměs pořízeny nové (dal jsem zarámovat reprodukce deskových obrazů z kaple sv. Kříže na Karlštejně), a doplnil jsem kříž, zapůjčený ze sakristie. Opravy byly, naštěstí, hodnoceny kladně (především sborem). Celková suma, kterou jsem s dodatečným svolením manželky obětoval, činí asi 5.000 Kč.

Národní svatováclavská pouť

Již tradičně se Svatohorský chrámový sbor společně s Komorním smíšeným sborem Dr. Vladimíra Vepřeka a Posádkovou hudbou Tábor zůčastnil Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi, respektive hlavní mše sv., přenášené rozhlasem a televizí, na Slavnost svatého Václava 28. září v 10 hodin. Repertoár byl obvyklý: Introitus: nějaké slavnostní skladby dechové hudby, Ejhle kněz veiký (K. Bříza), V zemi věrných Čechů (lid), Ordinarium: P. Eben, Žalm: Korejs; Alleluja: K. Bříza; Obětování: V zemi věrných Čechů; Přijímání: Klaním se ti vroucně, Bože chválíme tebe (lid), mezi tím W. A. Mozart: Ave verum, Laudate Dominum.

Všechna hudba byla upravena Pplk. Václavem Matouškem, který letošního roku i jako penzionovaný byl přesto opět pověřen řízením hudby této slavnosti. Provedení na náměstí ve Staré Boleslavi předcházela pondělní večerní zkouška na Svaté Hoře (X. X. v 18:00 hodin) v Korunovačních kaplích.

Requiem

V rámci mého stále nového plánování se letos poprvé uskutečnila náročná figurální hudba o Památce všech věrných zemřelých, 2. listopadu. Dle mého názoru existují okruhy skladeb, určených liturgii, které však nacházejí, alespoň na Svaté Hoře, velmi málo prostoru k uplatnění. Mezi ně patří i zádušní mše – requiem. tato hudba není použitelná jindy, než na 2. 11. a příležitostné pohřby. Při pohřbech však není ani dostatek času, ani dostatek peněz, ale především je snaha ponechat zpěv lidu, který se sjede často z dálky, aby se zádušní mše zúčastnil.

Proto se, domnívám, nejlépe hodí provést nějaké Requiem vždy při odpolední mši 2. 11. Pro rok 2006 jsem vybral – přiznávám, že poněkud přespříliš nadšeně – Requiem W. A. Mozarta. Skladbu jsme nacvičili v šibeničním termínu s celým svatohorským sborem, za což jim buď velká čest, není to hudba vůbec snadná. Pro úplnost: ze sekvence Dies irrae byly provedeny jen dvě části: Recordare, Lacrimosa, a to na místo zpěvů mezi čteními. Jinak však vše na svém místě. Provedení bylo ale provázeno opravdu neobvyklými problémy.

Protože rekonstrukce baziliky byla díky změnám v zákoníku neustále odkládána, až začala týden před dušičkami, původně se uvažovalo o provedení v ambitech pod zvonicí, zatímco mše by byla sloužena na oltáři v kapli Dušičkové – pod zvonicí. Dva dny před provedením nastaly silné mrazy a napadl dokonce sníh, který se však až do konce ledna potom neukázal (zima byla teplá, od pěti do patnácti stupňů – tráva se zelenala...). nakonec byla bohoslužba přesunuta do Pražské kaple, kde se za doprovodu harmonia Petrof konaly, jako v náhradním prostoru, všechny mše, přeložené z baziliky, a to včetně nedělních.

Na odpolední mši byla odstraněna část židlí, orchestr až na cellistku stál po straně kaple, sbor namačkán za ním. První den se zde rovněž topilo kamny (komín vystrčený z okna kaple), nálada byla prostorem stísněná, jinak však nadmíru dobrá, již dlouhou dobu jsem, podle mého názoru, nezažil tak příjemnou figurálku.

Obsazení bylo: housle po dvou, ostatní po jednom, hrálo se včetně varhan – positiv doc. Tůmy. Orchestrální hráče nebudu vypočítávat, sólisté K. Falcníková, alt „a due“ M. Štefaniková a P. Pazderková, R. Prügl, Z. Fous. P. Přibyl velmi pěkně kázal, byl oceněn i instrumentalisty bez vyznání.

Jediný problém vznikl tím, že nikomu, ani sboru, jsem nerozdal zpěvníky, a tak závěrečná „Matičko Kristova“, upravená velmi jednoduše pro dechovou sekci Mozartovského orchestru, byla téměř beze slov. Od druhé sloky se již jen hrálo! příští rok (plánujeme rovněž Mozartovo Requiem – kompletní) se na toto musí dát pozor.

Velkým překvapením pro mne byla informace, že na tuto akci nedostanu od farnosti jedinou korunu, a tak jsem všem musel zaplatit ze svého a následující měsíce svůj nárok uplatnit na zasedání Matice svatohorské a čerpat z fondu na hudbu na Svaté Hoře. Naštěstí byl podúčet Matice schopen mi vynaložené finance vrátit. Při pořádání příští akce budu záruku financí požadovat v dostatečném předstihu.

Advent a vánoce

Adventní doba byla letos, prý kvůli opravám interiéru baziliky (výměna lavic, osvětlení, topení a další drobnosti) ochuzena o adventní duchovní obnovy. Namísto nich tedy Svatohorský sbor naplánoval na jednu ze sobot – 16. prosince – dva adventní koncerty. V 16 hodin proběhl koncert v Pražské kapli na Svaté Hoře, v osmnáct hodin v kostele sv. Mikuláše v Novém Kníně. Na programu byla tato adventní hudba: Jan Campanus Vodňanský: Rorando coeli, Joseph Valerian Rathgeber: Missa civilis, Pavel Šmolík: Improvizace I. na motivy adventní písně, Jacob Handl Gallus: Resonet in laudibus, Jan Sixt z Lerchenfelsu: Magnificat, Adam Václav Michna z Otradovic: Z nebe posel vychází, Karel Bříza: Neboj se, Maria, Zoltán Kodály: Veni, Emmanuel, Pavel Šmolík: Improvizace II na motivy adventní písně. Na Svaté Hoře jsme očekávali minimum posluchačů, bylo však asi 35 – 40 osob, což je přes polovinu míst k sedění v kapli. To bylo příjemné překvapení. V Novém Kníně bylo plno, jako vždy. Na tamnější varhany vyzněl koncert ještě lépe, než na Svaté Hoře – viz nahrávka.

Vánoční doba, protože jsem se rozhodl sboru po opravdu náročném Mozartově Requiem ulehčit, byla ve znamení odpočinku a „lehčí“ hudby. Byla naplánována dvě ordinaria – Brixiho Missa (brevis) in D, kterou jsme již dříve zpívali a Missa civilis Johanna Valeriana Rathgebera. Druhá mše v pořadí je skutečně univerzální barokní kompozicí (autor je Bachův současník), a to jak délkou a hudebním obsahem, tak i obsazením – tři sborové hlasy SAB, tři sóla, sólové housle a continuo. Nakladatelství Carus Verlag se opět ukázalo v nejlepším světle, když vydalo tak zajímavou skladbu!

Obě ordinaria, z nichž Rathgeberova mše byla „ozpívávána" (bez Gloria, ovšem) již při adventních koncertech, byla doplněna dvěma skladbami prince Paula Esterházyho – Dulcis Jesu (pro sólo soprán a smyčce) a Puer natus pro sólo, sbor a housle. Dále pak jsem spartoval a nastdoval několik skladeb z kancionálu K. V. Holana Rovenského – Čas bychom se radovali (s upraveným textem pro Boží Hod vánoční) – hráli jsme jako vstup s flétnou, houslemi, timpani, varhanami a trianglem, Ej, viz má duše – tři sólové hlasy alternované varhanami a duem flétna – housle, Král mocný – jako zpěv před evangeliem jen s varhanami, a konečně Spívejte anjelové – sólo soprán a continuo s houslemi. Sólistka Kateřina Falcníková bohužel vyučuje v den zkoušek sboru – pátek – na hudební kole ve Vimperku, čímž s námi zkouší opravdu minimálně. Snad je i mou vinou, že nedostala noty včas, některé prý neměla vůbec, a tak se na Boží Hod nepovedlo Spívejte anjelové, v Kníně a ve Višňové Rathgeberovo „Et incarnatus“.

Bazilika byla otevřena v neděli 24. prosince ráno. Ranní zpívání přo mši svaté v 9 hodin jsem sboru "odpustil" - zvláště ženy by v praxi vaření a kostelní zpěv po celý náledující třídenní maraton asi jen těžko současně zvládaly. První tedy byla zkouška na "půlnoční" (konanou na Svaté Hoře pravidelně v 16 hodin), tři čvrtě hodiny přede mší. Program Byl následujcí: Introitus: Čas, bychom se radovali, Adeste fideles (které téměř nikdo nezpíval); Ordinarium: Missa in D (Brixi), Credo česky, recitované; Žalm: Korejs; Alleluja: Král mocný; Obětování: Ej viz, má duše; Přijímání: Spívejte anjelové, lid: Chtíc, aby spal; Závěr: Narodil se Kristus Pán;.

Na housle hrál Pavel Kopecký, manžel Aleny Krmáškové, dřívější členky sboru, na flétnu členka Příbramské filharmonie Alena Keiserová. Brixiho Missu jsem pro toto duo musel upravit tak, aby se oba hlasy střídaly, tedy jednou byli prvním hlasem housle, jindy zas flétna. Ač jsem si vědom naprosté nestylovosti tohoto počínání, prohlašuji sebevědomě, že, domnívám se, výsledek lze považovat za zajímavý a uspokojující. Na varhany vše doprovázela moje manželka.

Následovala štědrovečerní nadílka sboru, individuální večeře, a poté jel malý sbor do Obořiště, kde jsme historicky poprvé zpívali z kůru, nabitého účastníky bohoslužby, kteří měli nehlasitější rozhovor při proměnování, přičemž Narodil se" na závěr vůbec nezpívali... I tak se domnívám, náš zpěv s velkými varhanami (dříve stojícími na Svaté Hoře!) zněl lépe než zpředu od oltáře se Stanislavovou elektronickou (dobrou sice, ale přeci jen) náhražkou Viscount, jak tomu bývalo dříve.

Následoval výjezd do Višňové, kde jsme zpívali pouze v pěti (p. Fous, p. Šmolík, M. Štefaniková, P. Pazderková a K. Falcníková) Rathgeberovu Missu, lid zpíval jako proprium koledy. V Obořišti byo zima, a tak se všichni neřidiči posilovali teplými nápoji dle vlastního výběru. Zvláště Credo bylo provázeno zajímavou shodou okolností, když jediná sopranistka, která si musela odskočit, se nestihla vrátit včas, a tak jsem ji v několika prvních taktech musel zastoupit sám...

Na Boží Hod vánoční jsem využil absence lavic v kostele (budou hotovy až v březnu, staré lavice byly již odstraněny), a provedení při mši sv. v 9 hodin jsem situoval do pravé přední části baziliky, jakoby vpravo, kde dřve bývaly lavice. Sbor stál ve dvou řadách podél zdi bokem k oltáři, pod křížem pak jsem měl positiv a kolegu kpeckého s houslemi. Program byl tento: Introitus: Puer natus; Ordinarium: Missa civilis včetně Creda; Žalm: Korejs; Alleluja: Král mocný; Obětování: Ej viz, má duše; Přijímání: Tichá noc (lid), volná improvizace s úastí houslí (Pavel Kopecký je skutečně pohotový) na Dulcis Jesu; Závěr: Narodil se a Koledy.

Provedení bylo provázeno opět spěchem (prodlužovací kabel k positivu jsem sháněl v 9:58), ač jsem se pravdu snažil vše připrait, stále se mi ještě klidný start na ranní figurálky nedaří. Provedení bylo sboristy kritizováno (zpívalo se jim prý špatně), jinak bylo, myslím, velmi slušné (nahrávka není).

Farnost Bohutín na konci října 2006 převzal zpět nový Rožmitálský farář, a tak posledním vánočním zpívámín byla Rybova Česká mše vnočná (dle Hercla) v kostele v Třebsku. Jakmile jsem sáhl do varhan, pocítil jsem tu obrovskou zvukovou i technickou propast mezi tímto barokním nástrojem a tím, čemu říkáme varhany na Svaté Hoře.

Po krátké dovolené následovala sobotní mše v 22:30 na závěr občanského roku. Pro její potřeby jsem připravil list s písněmi převzatými z Holanova, Božanova, Svaojanského a Jednotného Kancionálu, jako novou především píseň "Nový rok běží", ale i správný text Michnovy "Chtíc, aby spal". Sbor v noci nezpíval (což se ukázalo jako rozumné).

Druhý den byla Neděle v oktávu Narození - Slavnost Matky Boží, Panny Marie. Hudba byla obvyklá.

Tříkrálový koncert 2007

Jako novum liturgického roku 06-07 jsem se pokusil o další novou akci - Tříkrálový koncert. Konal se ještě v bazilice (protože v neděli Křtu Páně, den na to, měl být rohlasový přenos, bylo tedy pokračování polorozdělané rekonstrukce o týden odsunuto), a to po odpolední mši, v 18:00. K mému velikému překvapení nestačil počet natištěných programů, ani když je manželka se sboristkami rozdávali vždy dvěma osobám jeden exemplář. Odhad zní asi 70 posluchačů. Na programu měla být původně jen hudba W. Byrda, nakonec jsme ale zpívali jedno moteto Jacoba handla Galuse (Ab Orientem), dále dvě skladby z propria na Epifanii W. Byrda, mezi nimiž jsem improvizoval. Následovala Rybova Tříkrálová pastorela (podle klavírního výtaku opsaného dle dobového materiálu), jen sólo Marie, kter dpovídá na klanění tří mudrců, jsem z praktických důvodů přesunul z D dur do A dur, aby je mohla zpívat altistka - a ostatně taky Marie - Štefaniková. Na závěr jsme provedli Offertorium solenne Šimona Brixiho (p. Fous - Kašpar, V. Štefanik - Melichar, P. Šmolík - Baltazar). Byla to odvážná akce, v sedmi zpěvácíchJana Hovorková již sedm týdnů nemocná s appendixem) a s varhanami, přičemž jediným tenorem byl varhaník, basista... Potlesk byl přesvědčivý, ale akci je třeba za rok více připravit - snad i přizvat orchestr a provést něco i při mši koncertu předcházející.

Hudební nástroje

Na podzim letošního roku se vrály z opravy u mistra housleře Pecháčka jedny svatohorské housle. Oprava byla provedena ve smyslu obnovení nástroje, pokoha ani sklon krku nebyly měněny. Cena asi 5.000 Kč.

Kontrabas opravený stejnou firmou letos popraskal. Na vině je jednak přesušený prostor kde je nástroj uchováván, jednak změna sklonu kru, a především špatný materiál nástroje. oprava se naplánuje, nástroj je schopen hry. V případě zásadnějšího poškození jsem připraven navrhnout koupi nového nástroje, nebo jiného nástroje "z druhé ruky".

Rok 2007