shs

Od začátku roku do velikonoc 2004

Po tradičním povánočním odpočinku, který letošního roku trval velmi krátce, jsme se začali připravovat na nadcházející dobu postní a velikonoční.

Prvním hudebním počinem byly dva koncertíky stejného programu, které proběhly již tradičně v rámci postních duchovních obnov. Letos začínaly již ve 12 hodin. Na programu byla dvě responsoria J. D. Zelenky (z díla Responsoria pro hebdomada sancta) a Bachovo moteto „O Jesu Christ, mein Lebens Licht“. K účinkování byli přizváni hráči na smyčcové nástroje, pan Verner starší (hoboj) a mladší (fagot) a ještě jeden hobojista. Návštěva byla průměrná, koncerty úspěšné.

Mariánskému měsíci květnu se letos dostalo slavnostního zahájení. V sobotu 1. května totiž v 17 hodin proběhl koncert s názvem „Ave Maria“, na němž Svatohorský chrámový sbor a Komorní smíšený sbor Dr. Vl. Vepřeka přednesli na deset různých zpracování mar. antifony „Ave Maria“. Jejich autory byli: greg. chorál, T. L. da Vittoria, J. Arcadelt, A. Dvořák, F. Mendelssohn-Bartholdy, J. Císař, R. Rejšek, A. Bruckner, O. A. Tichý, I. Stravinskij. Jako sólisté vystoupili K. Falcníková (Císař), R. Prügl (Mendelssohn), Zd. Fous (Dvořák), na varhany doprovázela M. Šmolíková. Koncert s týmž programem zazněl o den později, v neděli 2. května ve 14 hodin rovněž v Plzni, v kostele Nanebevzetí P. Marie u františkánů.

Hudba pro Svatý týden byla letos velmi bohatá. Na Květnou neděli jsem připravil Sbory k pašijím podle Lukáše, čímž jsem završil cyklus zhudebnění tří evangelijních zpracování pašijového tématu, která připadají na květnou neděli. Je tak k dispozici komplet tří pašijí (ostatní text a hudba se bere z chorální verze) ve stejném slohu. Navíc jsem však do letošního zpracování pašijí doplnil několik komentačních chorálů (z popudu P. Přibyla), po vzoru různých barokních pašijí. V úvodu a závěru pašijí zaznělo po sloce (první a poslední) z písně „Duše věrné, Pána vizte“, zpracované technikou chorálové předehry, dále pak v průběhu na příslušných místech vždy daná sloka z písní Již jsem dost pracoval, Hořké muky, Dokonáno jest. Myslím, že lidé tak měli možnost více se zapojit do dění pašijí. V tom je jistě podpořil i instrumentální doprovod chorálů. Pašije byly provedeny na mších svatých v 9 a 11 hodin. Na deváté mši sv. zazněly kromě pašijí ještě Zelenkova responsoria a propriální části od P. J. Olejníka.

Hudba na zelený čtvrtek byla tradiční (olejník, Jelínek, atd.).

Na velký Pátek jsem pro tento rok zvolil interpretačně i posluchačsky dosti náročné Janovy pašije soudobého nejstaršího žijícího skladatele Jana Hanuše. Pašije jsou komponovány pro sbor a cappela, party Krista, Evangelisty a dalších protagonistů jsou prokomponované a intonačně značně citlivé. Jejich interpreti (P. Přibyl – Evangelista, Zd. Fous – Kristus, J. Traxler – sukcence, P. Hlaváčnová – dívčí sukcence) se jich, myslím, v rámci možností zhostili velice úspěšně. Přijetí ze strany věřících bylo různorodé, nejhorší kritikou byla asi tato věta: „Pašije byly příliš hrubé a neurvalé“.

Vigilie Zmrtvýchvstání Páně proběhla oděna do tradičního hudebního hávu (mužská schola v albách zpívala sedm žalmů během bohoslužby slova).

Na Boží Hod Velikonoční byla provedena Gounodova Messe sol – maggiore „aux cathedrales“, bez Creda. Kromě toho zazněly moteta St. Jelínka a K. Břízy. Obdobný program měl i letošní velikonoční koncert.

Kurzy pro varhaníky

Ve dnech 27. až 29. února proběhly na Svaté Hoře první kurzy chrámové praxe pro studenty konzervatoře a varhaníky s vyššími technickými schopnostmi. Myšlenka vzešla z faktu, že o amatérské varhaníky je v této oblasti vcelku dobře postaráno, zatímco o výchovu budoucích profesionálů v liturgických disciplínách nikdo nepečuje. Na kurzy přijali pozvání tito lektoři: M. Pšenička, který spolu s P. Šmolíkem vyučoval chorální improvizaci a doprovod při mši sv., J. Hodina, který přednášel o historii gregoriánského chorálu, M. Pospíšil, který měl sobotní seminář na téma „Liturgická hudební praxe v době barokní“ a P. S. Přibyl, který vedl kurz liturgiky. Šestnáct přihlášených účastníků kurzu, myslím, potvrdilo potřebnost podobných akcí. Další kurzy se budou konat ve všední dny, patrně v srpnu tohoto roku.

Mariánské nešpory

Již delší dobu jsme se zabývali myšlenkou po zavedení některé z částí Denní modlitby církve jako modlitby otevřené věřící veřejnosti. Ostatně v současnosti je to jedna z podmínek pro jmenování chrámu basilikou minor.

V případě Svaté Hory jsme se rozhodli, po vzoru jiných velkých mariánských poutních míst, pro modlitbu nešpor, a to nedělních. Vzhledem k mariánskému zaměření Svaté Hory jsem vytvořil několik variant nešpor s ohledem na období, kdy se mají provozovat.

Vznikly tak dva formuláře, Nešpory I. a Nešpory II. První nešpory jsou vlastně druhé nedělní nešpory pro neděle v mezidobí, přesně převzaté z breviáře, jak hymnus je mariánský, a to „Jako ta růžička krásná“ – sudé týdny a „Zdrávas hvězdo moří“ – liché týdny. Tyto Nešpory I. jsou určeny pro měsíce červen, červenec, srpen a září. Nešpory II. těží svůj text z jediného čistě mariánského formuláře, který breviář nabízí. Jsou určeny pro mariánské měsíce květen a říjen. Oboje nešpory jsou nově zhudebněny, tzn. že všechny antifony jsou nově zpracovány, rovněž tak zpěvy po čtení. Antifona k Magnificat je připravena vždy na každý týden nová, na jednoduchý společný nápěv. Pro zpěv žalmů byly zvoleny známé chorální nápěvy podle Graduale Simplex.

První nešpory se konaly v neděli 2. května tohoto roku po odpolední mši svaté (tedy v 16:30 hodin) a budou každonedělně pokračovat až do konce října. S modlitbou nešpor v zimním období se zatím nepočítá.

Korunovace

Hlavním hudebním svátkem ve spojení hudba-liturgie byla pro první polovinu letošního roku Korunovace. Pro tu letošní byla vybrána Haydnova Missa in tempore Belli, známější jako „Paukenmesse“. K spoluúčinkování byl přizván rovněž Komorní smíšený sbor Dr. Vl. Vepřeka. Oba sbory absolvovali soustředění (svatohorský ve dnech 13 – 16. května na Nových Hutích), na nichž se tato mše nacvičovala. Oba sbory se ještě sešly na společnou zkoušku dva týdny před provedením v Korunovačních kaplích svatohorské baziliky. Hlavní zkouška se konala v sobotu 19. června (v 10 hodin orchestrální, ve 13 hodin generálka se sbory a sólisty), provedení na Korunovaci v neděli 20. června v 9 hodin. Kromě Haydnovy mše již tradičně zaznělo Břízovo „Ejhle, kněz veliký“ v úpravě pro stávající klasicistní orchestr a Ave verum W. A. Mozarta.

Pro letošní provedení byly pořízeny nové mobilní praktikáble, které jsou použitelné nejen ve složitém terénu korunovační kaple (schody, nerovnosti), ale i na rovné ploše. Kapacita těchto praktikáblů (tři schody + řada zpěváků před nimi) je cca 50 osob. Od velikonoc vlastníme rovněž deset nových masivních duralových notových pultů, takže orchestřiště vyhlíží již poněkud kulturněji ně v minulosti, kdy jsme používali rozličné druhy drátěných pultů v rozličném stádiu rezivění.

Jako sólisté byli dohodnuti: G. Pechmannová – soprán, L. Kotlanová – alt, R. Prügl – tenor a V. Sejpal – bas. Na poslední chvíli však odřekli sopranistka i basista, takže zaskakovali B. Pecháčková (se ctí) a I. Michl (s problémy). Pan R. Prügl navíc vůbec nezkoušel, takže provedení bylo poněkud nejisté, ale v rámci možností se, myslím, vydařilo. Celebrant, jímž byl gen. vikář Mons. Jiří Slavík se o této hudební produkci vyjadřoval velmi pochvalně.

Pouť

Poutní slavnost proběhla bez závažnějších událostí, které by stály za zmínku.

Advent a vánoce

Jako již loni tak i v letošním roce jsme pokračovali v tradici staročeských rorátů, a to o sobotních ranních mších v 6 hodin a o ranní mši svaté 24. prosince. Účast byla uspokojující.

Rovněž (na výslovné přání P. Stanislava) pokračují nedělní nešpory, u nichž je v mimo sezónním období potlačen mariánský rys. Pro každou neděli v adventu, Boží Hod Vánočním, Svátek Svaté Rodiny a Slavnost Křtu Páně bylo nutno složit nové nešpory. Pro jednoduchost jsem se snažil tuto hudbu lidu přiblížit využitím známých nápěvů na neznámé texty (např. hymnus nešpor Svátku sv. Rodiny na nápěv písně „Chtíc, aby spal“), nebo přímo použitím známého nápěvu při zpěvu po čtení (podle „Dej Bůh štěstí tomu domu“). Účast však není příliš vysoká, na posledních vánočních nešporách byli kromě některých sboristů snad jen 2 – 3 lidé.

Pro adventní nedělní mše svaté v 9 hodin jsme se sborem připravili zcela nový program – zpěvy z kancionálu Capella Regia Musicalis Karla Václava Holana Rovenského, a to jak zpěvy propriální, tak i do češtiny přebásněné části ordinaria. Tato hudba zněla s použitím zobcových fléten na všech nedělních sborových mších. Do budoucna počítám s propojením této hudby a gregoriánského chorálu.

Na koncertetch obvyklých adventích duchovních obnov zazněly dva různé programy. Při přípravě prvního z nich jsem měl na mysli možnost vzniku nového hudebního „souboru“ složeného z většího počtu ochotných hudebníků, kteří by vždy byli ochotni přijet a zúčastnit se nějakého projektu, který by pak bylo možně prezentovat i mimo Příbram. Jako program jsem zvolil Kantátu „Kommst du, Licht der Heiden“ Dietricha Buxtehude a „Nun komm, der Heiden Heiland II.“ J. S. Bacha. Program krásný, ale s problémy jsem obstarával tenorové a basové party. Celý koncert měli totiž obsloužit jen čtyři vokalisté (sóla / sbor), z nichž však basista Marc Niubó se ukázal jako krajně nespolehlivý, když v den konání koncertu poslal jen (ale alespoň) SMS, že nemůže ze zdravotních důvodů vystoupit. Podobný problém byl s tenoristu R. Prüglem, který ještě den před koncertem nebyl schopen v základních obrysech zvládnout svůj part. Naštěstí protagonisté sopránového a mezzosopránového (altového) partu tento problém neměli (Alena Krmášková a K. Falcníková), a tak nakonec provedení proběhlo s absencí basu (škrtala se basová árie v Bachově kantátě, Buxtehudeho kantáta svým důsledným kontrapunktickým provedením dovolovala provedení jen s ženskými party).

Druhý koncert byl naplněn již zmíněnou Holanovou hudbou, proběhl s positivem a zobcovými flétnami a jeho jedinou závadou byla určitá dramaturgická jednostrannost, jinak se však, myslím, docela vydařil. Stejného dne večer (18. 12.) týž program v poněkud rozšířené podobě předvedl Svatohorský chrámový sbor též v kostele sv. Mikuláše v Novém Kníně (a to jako protislužbu za ochotné zapůjčení některých Knínských hudebních materiálů). Posluchači po koncertě nejevili zájem pustit interprety domů, a tak přítrž přídavkům musel učinit závěrečným poděkováním až P. Andrejčák. Dlužno dodat, že celý Holanovský program nastudoval tzv. „velký sbor“.

Vánoční doba byla letos snad až příliš naplněná hudebními událostmi.

Pro „půlnoční“ mši, na Svaté Hoře již tradičně konanou v 16 hodin, jsem se rozhodl zkomponovat novou pastorální mši (po zavržení česko-latinské mše V. Kopřivy pro její neúnosnou délku a – dle mého názoru – i jistou nudnost). Těžko říci, zda to byl nápad šťastný. V předvánočním shonu, napínaném především nutností komponovat stále nové nešpory, které měly původně skončit již v říjnu, ale i dalšími starostmi, se na tuto mši času příliš nedostávalo, a tak byla tato česko-latinská pastorálka pro sbor hotova až v prosinci (již před tím se však části zkoušely), pro orchestr vlastně až v polovině prosince. Moji obvyklí kritici, jejichž názor chápu za bernou minci tvrdí, že mše je zpěvná a příjemná. Já jsem bohužel při jejím posuzování skeptičtější. Nicméně tato skladba zazněla při půlnoční mši a nikdo si nestěžoval ani nejásal. Jejím podstatným efektem však bylo přitáhnutí nových dvou hornistek na Svatou Horu, a to Anny Šochové, která s námi již dříve spolupracovala a nově i její starší sestry. Hornové party zvládaly obě dámy s přihlédnutím k jejich silně amatérskému hudebnímu vzdělání s úctou. V budoucnu s nimi hodlám dále spolupracovat.

Na „deváté“ mši o Božím Hodu Vánočním jsme opět zpívali Mozartovu Missu brevis in F (a opět bez Creda, které dík mé chybě bylo jaksi nedozkoušeno...). Smyčcové party hráli I. Barešová a J. Brož, kterým patří můj velký dík, jelikož s námi na kůru strávili podstatnou část vánoc (J. Brož 6krát !, I. Barešová 4krát, a to s antibiotiky!). Doprovázel jsem na positiv s moldánky zapůjčený téměř zdarma od varhanáře D. Přiba z Prahy. Provedení nebylo z nejlepších, zvláště Kyrie se bez dirigování dostalo do téměř nerealizovatelně vysokého tempa, ale k nejhoršímu naštěstí nedošlo. Rovněž absence tenoristů v tzv. „malém sboru“, který mši realizoval, byla tristní, situace, v níž já sám musím zpívat tenorová sóla i tutti je nadále neudržitelná (posluchači v kostele prý tvrdili, že „ti muži byli po půlnoční nějak unavení“).

Kromě zmíněných mší jsme vykonali obvyklé „vánoční kolečko“ – tj 24. 12. ve 22 hodin mši sv. v Obořišti (zpívali jsme Rybovu vánoční mši s doprovodem na dvoje varhany – elektrické a positiv D. Přiba, přičemž nahodilá přítomnost Z. Vepřekové (alt) byla okamžitě využita); dále nově o půlnoci mše sv. ve Višňové. Na boží Hod pak v 11 hodin Bohutín (Šmolíkova mše) a ve 14 hodin klasicky Rybova mše ve Třebsku.

Zcela vyčerpávající Božíhodovou tečkou byly nešpory na Svaté Hoře.

Na Boží hod, který letos připadl na sobotu bezprostředně navazovala neděle, Svátek sv. Rodiny. Abych alespoň trochu ulehčil sboru a na druhé straně obohatil hudební dění, obsadil jsem nedělní „devátou“ Kom. smíš. sborem Dr. Vl. Vepřeka, s nímž jsem pro potřeby jejich vánočního koncertu nastudoval kromě pastorel Rybovu Missu Pastoralis in C se sólovým fagotem. Sólového partu se s úspěchem zhostil Michael Verner. Kromě „fagotové“ mše jsme provedli zkrácenou verzi famózního Ofertoria Mníšeckého kantora J. Hataše a při přijímání pastorální Gloria Deo Patri K. B. Kopřivy. I přes distonace sopránů, které byly namačkány přímo u mě, bych provedení této mše považoval za vcelku slušnou liturgickou hudbu.

Odpoledne proběhl tradiční Vánoční koncert Svatohorského chrámového sboru. Na programu byla Missa pastoralis – Šmolík, Sanctus, Benedictus a Agnus z Mozartovy mše a pastorely (Linek - Iucunda, anonym - Hou hou hou, jiný anonym – Duae pastorelae Bohemicae, Ryba – Spi neviňátko). Zvláště K. Falcníkovou (soprán) je třeba vyzdvihnout, došlo k podstatnému zlepšení intonace i frázování. Škoda jen téměř nerozluštitelné výslovnosti. I altové sólo (M. Štefaniková) bylo slušné. Bas Zd. Fouse byl výborný, s občasnými příliš ukvapenými nástupy.

Mše na závěr občanského roku (31. 12. 2004 ve 22:30 hodin) proběhla plynně, jen se zpěvem vložek. Novoroční raní mše v 9 hodin, jíž se účastnil nuncius Msgr. Diego Causero byla opět spoře doprovozena mými propriálními zpěvy a vložkami.

Druhou neděli vánoční jsem domluvil účast členů souboru Ritornello a malého sboru. Zazněla Missa super „Již Slunce z Hvězdy vyšlo“ A. V. Michny z Otradovic. Mše je parodická na již zmíněnou vánoční píseň, která byla v Michnově době hitem. Abychom připravili této mši půdu a i proto, že tato vánoční píseň je skutečně pěkná, zavedli jsme „Již Slunce“ jako zpěv před každou mší (mimo „šesté“). V den provedení byla tedy již obecně známá.

Na nedělní provedení se nacvičovalo v sobotu večer, což bylo od sboru velmi obětavé. Kromě mše zazněly v neděli ještě některé sólové skladby zejména autora A. Mazáka. Obsazení: dvoje housle, viola, trombón, pommer; sóla: B. Pecháčková - soprán, alt chyběl, tenor?, M. Pospíšil – bas.

V důsledku letmého nacvičování a snad mé nedůsledné instruktáže došlo později (v lednu) k tomu, že mi p. Fous, patrně v závislosti na našem vzájemném nepochopení, před celým sborem sdělil, že již nehodlá nadále trpět podobné excesy jako při provedení Michnovy mše, kdy jemu slíbené sólo (!!!) zpíval bez udání důvodu někdo jiný a on byl jen posunky umlčován. Jako další bod jeho rozhořčení byla uvedena psychická náročnost zpěvu v tzv. „malém sboru“. Výsledkem byl jeho odchod z malého sboru. Musím přiznat, že i má reakce byla značně podrážděná, a tak jsem toto jeho chování snad až přehnaně označil za maloměšťácké a zbytečné. Fakt, že p. Fous již nyní zpívá pouze (ale přece) ve velkém sboru. Jsem si vědom, že odchod jednoho z dvou basistů může situaci sboru silně komplikovat, ale i přes to se budu při přidělování dalších basových sól dobře rozmýšlet.

Zdá se, novou tradici, jsem zavedl provedením skladby Ofertorium solenne Š. Brixiho při odpolední mši 6. ledna (Zjevení Páně). Skladba je vlastně dosti rozsáhlou kantátou. Proto jsem ji rozdělil takto: úvodní Sinfonia + tenorový recitativ + sbor „Vyjděte naproti“ + Aleluja jako Introitus, tercet tří králů + Aleluja jako Graduale, tři samostatné drobné árie králů + Aleluja jako Offertorium. Krále zpívali V. Štefanik (Kašpar), Zd. Fous (Melichar) a J. Roub (Baltazar), tenorové sólo nenápadně převzala B. Pecháčková. Na kůru se shromáždilo pouze několik málo členů Svatohorského i městského sboru (s akcí se kryl tříkrálový průvod s velbloudy ve městě a především pokračující školní rok). I tak se domnívám, že si všichni příjemně zazpívali a akci rozhodně míním příští rok opakovat, snad již více připravenou a s mohutnějším doprovodem (alespoň housle), něž jen s improvizovaným varhaním. K většímu úspěchu snad přispěje i fakt, že slavnost Zjevení Páně připadne v roce 2006 na pátek.